9. Shrnutí

Metodika RPP vznikala postupně a vyvinula se až po dlouhé době z praxe. Myslím, že v dnešní době je již dobře propracována a má ucelenou pedagogickou a metodickou koncepci. Pro tuto metodiku je důležitá nejen dobrá znalost všech zásad a principů práce, ale také vlastní zkušenost a vlastní růst. Metodika RPP je velmi dobře uzpůsobena pro potřeby vnímání dítěte, neboť to jen velmi těžko dokáže vnímat mluvený projev. Proto RPP dává do středu svého vyučování právě vlastní zkušenost a prožitek. Dítěti tak nejsou předkládány ucelené závěry, ale ono samo je vedeno k tomu, aby si utvořilo vlastní zkušenost a vlastní závěr. Učitel je zde pouze jakýmsi průvodcem, který dítěti ukazuje cestu.

Metodika RPP má mnoho společných prvků s pedagogikou Montessori. Mezi těmito dvěma metodami je ovšem jeden podstatný rozdíl: Metodika Marie Montessori klade důraz na individuum - na individuální rozvoj jednotlivce. Je velice silně zaměřena na prožívání některých věcí, ale vše se odehrává pouze na vertikální rovině - ve vztahu jedince k Bohu. Metodika RPP klade veliký důraz na jedinečnost uprostřed společenství (horizontální rovina). To je vyjádřeno hned v prvním kroku, kdy účastník nezůstává u svého já, ale vychází k "ty" a spolu jdou pak jako "my" k Bohu. Bůh je zván do společenství, vše se dělá ve spolupráci. Důraz na společenství církve je zde vyjádřen mnohem důrazněji než u pedagogiky Montessori.