7. Katecheze podle metodiky RPP

Svatba v Káně

1) Pleteme věnec z květin

Materiál: Pestré květiny (mohou si je přinést i děti samy), provaz, košík s přikrytým lanem, (veliký mělký talíř pod věnec); velký šátek ve tvaru kruhu, pestrá kolečka z kartonu a pestré dřevěné korálky, různobarevné šátky, materiál pro ztvárňování (různé barevné kuličky, kamínky, dřívka, skořápky od ořechů, mušličky, "drahokamy"...), veliká svíčka. Příprava: Je třeba dopředu připravit květiny do věnce (sedmikrásky, pomněnky, petrklíče, tulipány, kopretiny atd.). Může je připravit sám učitel, ale mnohem lepší je, když si květiny natrhají a donesou samy děti - např. ze společné procházky (to jde ale pouze při práci v mateřské škole). Učitel může vázat věnec až s dětmi nebo jej může připravit předem doma.

I. krok: Vytváření společenství

(Uvědomění si společenství a prostoru, ve kterém se nacházíme): Začneme tím, že si v kroužku stoupneme a uvědomíme si, kde jsme - zadupeme na zem, rozhlédneme se po místnosti, po lidech, kteří jsou tu s námi.

Písnička: "Já jsem tu." (viz příloha č. 4, píseň 2, str. 106).

(Práce s tajemstvím): Učitel dětem ukáže košík, který je přikrytý šátkem - uvnitř je volně svinuté lano, ale nikdo zatím neví, co se v košíku skrývá: "Děti, já tu něco mám! Je to ale tajemství. Co to asi je?" (Fáze já): Učitel obejde jedno dítě po druhém a nechá je hádat, co v košíku je - každý může něco říct. (Fáze ty): Když učitel obejde všechny, začne velmi pomalu vytahovat jeden konec lana z košíku a posílá jej po kruhu (druhý konec mu musí zůstat v ruce; putující konec k němu musí dospět); jeden podává lano druhému. (Fáze my): Všichni v kruhu se drží lana: "Teď nás všechny toto lano spojuje." Učitel spojí oba konce lana pevným uzlem. "S lanem si teď můžeme chvíli hrát." Všichni se postaví a učitel vysvětluje hru: "Pošleme teď tento uzel jednou do kola směrem vpravo." To samé se může opakovat i na druhou stranu. "Teď pošlu uzel někomu konkrétnímu (jméno) a ten, až uzel chytí, řekne stop a pošle uzel dalšímu, kdo ještě neměl, tak abychom se vystřídali všichni." (Zkušenost důvěry druhým, celé skupině; společný prožitek důvěry): Vyzkoušíme pevnost lana, které držíme - pomalu se zakláníme - uděláme-li to všichni lano nás udrží. Můžeme si představit, že je lano okraj talíře, který je plný něčeho dobrého - co bychom chtěli, aby v tom talíři bylo? (Děti říkají věci, které mají rády.) Těžký talíř pomaličku společnými silami zvedneme nad hlavy. Poté jej pomalu pokládáme na zem - tak, aby se nerozbil. Položíme lano do středu a sedneme si. "Podívejte se na naše lano, myslíte si, že je to lano uprostřed? ... A je to kruh?" Děti mohou po jednom vstávat a lano různě posouvat a rovnat - tak, aby to byl opravdu kruh. Když je kruh vyrovnaný, zvolíme si na něm na obzoru jeden bod a obkroužíme jej postupně pravou i levou rukou.

"Děti, co vám kruh připomíná? Co má podobný tvar? Co je takto kulaté zde v místnosti?"

(Fáze Bůh): Nyní můžeme modlitbou pozvat Pána do našeho společenství: "Pane Ježíši, zveme tě, abys tu byl teď s námi. Amen."

Na závěr zazpíváme písničku "Ahoj, nazdar." (viz příloha č. 4, píseň 1, str. 106)

II. krok: Setkání se skutečností

(Fáze já): Učitel přinese světlý šátek ve tvaru kruhu: "Co vám, děti, tato barva připomíná?" Pošle šátek dokola a každý může říct, co mu barva připomíná. (Fáze ty): Učitel poprosí jedno dítě, aby mu pomohlo šátek rozložit (šátek se rozkládá tak, aby vyplňoval kruh před tím utvořený z lana). (Fáze my): První rozloží jen část šátku a vyzve dalšího, aby pokračoval - až je šátek rozložen celý (šátek rozkládáme společně - viz příloha č. 7, obr. 1-2, str. 128).

Učitel přinese kulaté pestrobarevné kartičky a korálky. (Fáze já): Vyzve jedno dítě jménem, aby na šátek kolem středu umístilo jeden karton a korálek. (Fáze ty): Toto dítě pak vyzve dalšího - je důležité, aby zazněla jména všech účastníků. (Fáze my): Tímto krokem jsme se všichni ocitli na šátku - každý tam máme své místo (viz příloha č. 6, obr. 1, str. 127)!

(Zapojení co nejvíce smyslů, princip zvnitřnění): Učitel přinese věnec s květinami: "Děti, podívejte, to je nádherný věnec. Je moc vzácný, je v něm spousta květin. Zkuste se jich dotknout. Co cítíte - jaké květiny jsou? Zkuste přivonět, jak voní?" Pošle věnec po kruhu - opatrně jej přijímáme a zase podáváme dál. Každé dítě si v klidu květiny prohlíží a může říct, která se mu líbí, jak voní... (lze to učinit po částech - je třeba provést to velmi pomalu; je možno poslat nejprve pouze jednu květinu s tím, že děti řeknou, co jim květina připomíná, jak voní, jaká je, a pak teprve přinést celý věnec). (Soustředění na střed): Učitel vyzve jedno z dětí, aby si vybralo dalšího pomocníka, se kterým umístí společně věnec do středu (viz příloha č. 6, obr. 2, str. 127).

"Všimli jste si, že každá květinka je úplně jiná? Jaký květ má sedmikráska?" Postupně rukama ztvárníme okvětní lístky sedmikrásky, petrklíče, klimbající zvoneček, tulipán...

Můžeme zakončit modlitbou: "Pane, děkujeme za tyto krásné květy - za to, že je každý jiný. Amen."

III. krok: Ztvárnění

"Zkusíme uvázat podobný věnec z nás?" Chytíme se za ruce a naučíme se píseň.

Píseň: Teď věnec chcem' vázat, tak vážeme věnec. ||: I pro Evu věnec krásný. Spolu vážem' věnec pěkný. :||

Učitel vyzve někoho jménem, a ten může vymyslet, jak zkusíme věnec společně svázat (chytit se za ruce, za ramena, zkříženýma rukama, za nohu, zaklesnutými lokty...), všichni tak učiní, pak se opět zpívá písnička atd. (viz příloha č. 6, obr. 3, str. 127).

Učitel rozdá každému dítěti jeho vlastní šátek a pomalu jim vysvětlí následující "cvičení": Nejprve celý šátek skryje sám ve svých dlaních - jeho dlaně něco skrývají - něco nového, co zatím není vidět... - jeho ruce se proměnily v poupě. "Co potřebuje takové poupátko, aby z něj mohla vykvést květina?" Učitel pomaličku rozevírá své dlaně a z poupěte se stává krásný květ (viz příloha č. 6, obr. 5, str. 127). Postupně to opakuje jedno dítě za druhým (ne všichni najednou). (Princip zvnějšnění): Z takto "vykvetlých" květin utvoříme nyní věnec na šátku uprostřed (viz příloha č. 6, obr. 6, str. 127). Každý si vybere své místečko pro svůj květ - a ozdobí jej dalším materiálem (tím mohou být lesklé předměty, kamínky, mušličky, ale i lístky a květiny). Poté spojíme naše květy ve věnec - jeden s druhým v jednom směru (viz příloha č. 6, obr. 8, str. 127).

Můžeme zakončit modlitbou: "Pane, jsme květy, květy křehké a zranitelné - jsme každý jiný - jeden modrý, druhý zelený... Toužíme růst a kvést. Amen."

IV. krok: Prohloubení významu

"Jsme jako věnec kolem jednoho středu." V tichosti sledujeme krásný, pestrý a veselý květinový věnec. Učitel přinese zapálenou svíčku a pomalu ji pošle po kruhu (pokud jsou děti malé, obejde s ní kruh sám).

    "Světlo nám může vyprávět o Bohu i o nás,
    protože každá květina má své jméno,
    každá květina je krásná a jedinečná.
    Stejně tak i každé dítě má své jméno, je krásné a jedinečné.
    Bůh zná všechna naše jména.


    Když vážeme věnec, měl by pak někoho ozdobit,
    měl by vyprávět o naší radosti.
    Komu by měl věnec patřit? Koho by měl ozdobit?


    Ježíš říká svým přátelům:


    Chci, abyste byli spolu,
    abyste byli přátelé,
    abyste si rozuměli a byli k sobě navzájem dobří.
    Pak vám dávám příslib:

Kde se dva nebo tři sejdou ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."

Učitel postaví svíčku doprostřed: Ježíš je v našem středu.

Společná modlitba: "Pane Ježíši, děkujeme ti, že jsi v našem středu. Prosíme tě, spoj nás dohromady. Prosíme tě za všechny lidi, kteří jsou spolu spojeni, za matku a otce, aby spolu byli pevně spojeni. Za všechny, kteří se mají rádi a chtějí mít svatbu, abys je spolu pevně spojil. Prosíme tě za všechny, kteří se hádají, kteří se rozcházejí, aby se dokázali dohodnout a opět tvořili jednotu. Prosíme tě za všechny děti, které jsou osamocené."

Spojíme se za ruce v jeden veliký kruh: "Pane Ježíši, děkujeme ti za každé dítě v tomto kruhu. Spoj nás dohromady a buď v našem středu. Amen."


2) Plníme spolu džbány vodou.

Materiál: Velký ubrus ve tvaru kruhu (průměr cca 1 m); hliněný džbán; malé džbánky - pro každé dítě jeden; malé kulaté pestrobarevné šátky; skleněný džbán s čistou vodou; materiál pro ztvárňování; svíce.

I. krok: Vytváření společenství

Uprostřed rozvineme veliký ubrus ve tvaru kruhu (opět ve spolupráci). Kolem si postavíme židle (sedíme kolem jednoho stolu). (Fáze já): Snažíme se identifikovat s prostorem, ve kterém jsme se ocitli. Vnímáme židli, na které sedíme; opěradlo, které nás drží... (Fáze ty): Zkusíme jeden druhého pozdravit a přivítat v kroužku - např. pokývnutím hlavy. (Fáze my): Děti se dokola zdraví, až jsou pozdraveni všichni. (Fáze Bůh): Modlitbou pozveme Boha do našeho společenství.

II. krok: Setkání se skutečností

(Zaměření na střed): Do středu postavíme hliněný džbán (viz příloha č. 6, obr. 4, str. 127). Děti se na něj dívají a říkají, jaký džbán je (jakou má barvu, tvar, k čemu slouží...). Pak jedno z dětí přenese džbán do kruhu (viz příloha č. 6, obr. 7, str. 127). (Princip zvnitřnění): Učitel děti připraví na setkání se skutečností: "Když si džbán postavím na klín, mohu ho uchopit oběma rukama, mohu ho obejmout, cítím, jak je veliký, že je kulatý, mohu ho chytit za ucho, mohu prsty přejet po jeho okraji, cítím, že je prázdný..." Poté ho pošle dokola a každé dítě se zavřenýma očima jej zkoumá a říká, co cítí ((viz příloha č. 6, obr. 10, str. 127). Vše probíhá velmi pomalu. Poté je džbán opět postaven do středu.

III. krok: Ztvárnění

Zkusíme ze svých rukou vytvořit náš společný džbán. Děti mohou vymýšlet, co se s naším džbánem dá dělat - zkusíme ho naplnit, vylít, poponést, umýt ... Každé dítě si může vymyslet jednu činnost, kterou pak všichni dělají.

(Princip zvnějšnění): Zkusíme každý ze svého těla udělat svůj džbán: "Jaký bychom chtěli být džbán?" Navzájem si prohlížíme své džbány. Každý je jiný, ale všechny jsou krásné. Můžeme mluvit o tom, čím bychom chtěli být naplněni (např. co nám chutná).

Učitel vybídne děti, aby až uslyší cinknutí zvonku, zavřely oči a při dalším cinknutí je opět otevřely. Rozdá jim pomalu do rukou malé kulaté šátky a do středu položí malé džbánky. Když děti oči otevřou, mohou si na velikém ubruse vybrat nějaké místo, kam svůj šátek umístí (viz příloha č. 6, obr. 14, str. 127) a ozdobí si jej (viz příloha č. 6, obr. 12, str. 127). Poté učitel vezme ze středu jeden malý džbánek a položí jej do rukou jednoho z dětí (viz příloha č. 6, obr. 13, str. 127). To si džbánek prohlédne (může zavřít i oči) a postaví jej na svůj šátek. Pak vezme jiný džbánek a podá jej dalšímu atd. Když všechny děti mají svůj džbánek postavený na svém šátku, postaví učitel do středu skleněný džbán s čistou vodou. "Naše malé džbánky jsou prázdné - čekají na naplnění. Potichu čekají a říkají: Naplň mě! Mám žízeň!" Učitel nalije jednomu dítěti do džbánku trochu vody. To pak nalije dalšímu atd. (viz příloha č. 6, obr. 11, str. 127). Vše probíhá velmi pomalu. (Viz příloha č. 6, obr. 9, str. 127.)

IV. krok: Prohloubení významu

Jsme vděční, že jsou naše džbánky naplněné vodou. Nejdříve byly prázdné. Pak nám do džbánku někdo nalil vodu - byli jsme obdarováni; přijali jsme do džbánku vodu. Můžeme ji pít, dát do ní květiny, pomocí vody můžeme také něco uvařit. Náš džbán je naplněn a obdarován. Učitel zapálí svíci a postaví ji do středu.

Modlitba: (Svýma rukama utvoříme džbánek, naše ruce jsou teď prázdný džbán.)

"Dobrý Bože, pohleď na džbánky v našem kruhu, pohleď na nás děti. Jsme otevřeni jako džbán. Dobrý Bože, děkujeme ti, že jsou naše malé džbánky naplněny. Děkujeme ti, že máme vodu, že můžeme pít a utišit svou žízeň. Náš Bože, ty jsi dobrý a dáváš nám vše dobré."

Děti si ještě mohou vytvořit své džbánky z hlíny nebo plastelíny.


3) Svatba v Káně, J 2,1-11

Materiál: Velký ubrus ve tvaru kruhu, věnec z květin (na talíři), kulaté šátky (barevné nebo jen bílé a žluté), prázdný hliněný džbán, skleněný džbán s vodou, hliněný kalíšek pro každé dítě, 2 džbány s hroznovou šťávou, koláč, materiál pro ztvárňování, svíci.

Je dobré, aby děti před samotnou slavností věděly, co je to svatba, proto můžeme vyprávět o nějaké svatbě, nebo nějakou pohádku, ukázat obrázky atd.

Je-li to možné, posadíme se s dětmi kolem jednoho kulatého stolu, jinak můžeme kulatý ubrus rozprostřít i na zemi uprostřed kruhu ze židlí (viz příloha č. 7, obr. 15, str. 130). Ubrus se rozprostírá ve vzájemné spolupráci. Učitel přinese na tácku připravené kulaté barevné šátky. Vezme jeden šátek a položí jej před svého souseda, ten pak udělá totéž svému sousedovi atd. Pak položíme do středu věnec z květin (pokud jej děti před tím nevytvořily, mohou jej tvořit až teď ze slaměnek a tyček...). "Všichni jsme pozváni na tuto svatbu, a proto se pomalu spojíme v jeden kruh - květina ke květině, dítě k dítěti."

píseň:
    Hosté se scházejí na slavnost svatební,
    A my všichni jsme tu. My všichni jsem tu.

Každé dítě si ozdobí okraj kulatého šátku (podobně jako: příloha č. 7, obr. 24, str. 131); střed zůstává prázdný. Na pozadí hraje nějaká příjemná (meditativní) hudba.

Učitel vezme do ruky prázdný hliněný džbán: "Džbán je prázdný, čeká na naplnění vodou, můžeme jej teď společně naplnit." Podá džbán svému sousedovi a sám si vezme džbán skleněný a nalije do prázdného džbánu trochu vody - džbán se plní pomaličku tak, aby každé dítě drželo hliněný džbán a pak nalévalo ze džbánu skleněného. Když držíme hliněný džbán v rukou, můžeme v duchu s ním říkat: "Naplň mě!" Od souseda jsme obdarováni. Když držíme skleněný džbán v rukou, můžeme obdarovat toho, kdo sedí vedle nás. Každý z nás byl obdarován a každý z nás obdaroval - tak jsme spolu spojeni. Námi naplněný džbán postavíme doprostřed. Na stůl postavíme dva džbány s hroznovou šťávou.

"V jedné malé vesničce, která se jmenovala Kána, byla svatba. Bylo pozváno mnoho hostů. Také byla pozvána Ježíšova matka Marie. Přišel i Ježíš a jeho učedníci." Do středu se postaví zapálená svíce.

píseň: 1. sloka:

    Hosté se scházejí na slavnost svatební,
    I Ježíš přichází, Ježíš přichází.

"Všichni hosté se moc těší, až uvidí nevěstu a ženicha, těší se na to, že s nimi budou moci slavit. Všichni jsou veselí, smějí se a zpívají, jedí a pijí víno."

píseň:: 2. sloka:

    A jí se, pije, směje. I víno dobré tu je.
    I Ježíš slaví též, Ježíš slaví též.

"Víno došlo, lidé nemají co pít, sud je prázdný."

píseň:: 3. sloka:

    A v sále všechno ztichlo. To všechno víno došlo.
    Jak tohle vyřešit? Tohle vyřešit?

"Marie zpozorovala, že došlo víno. Tiše přichází k Ježíši a říká: ‚Ježíši, nemají už žádné víno!' Ježíš jí odpovídá: ‚Ty to říkáš, ale má hodina a můj čas ještě nepřišel.' Udělá něco Ježíš? Marie jde ke služebníkům, kteří slouží v domě, a říká jim: ‚Cokoli vám Ježíš řekne, to udělejte!'"

píseň:: 4. sloka:

    Jen Marie pevně věří, vždyť Ježíš je Syn Boží.
    Vše, co vám řekne, čiňte. Co vám řekne, čiňte.

"A teď se to stane. Ježíš jde ke služebníkům a říká jim: ‚Naplňte džbány vodou!' Stojí tu 6 velikých džbánů, obrovských - vysokých jako člověk. Každý džbán je na 100 litrů vody. Služebníci ho poslechnou a naplní ty veliké džbány vodou - naplní je až po okraj."

píseň:: 5. sloka:

    Šest velkých džbánů tu je. Pán říká: ‚Naplňte je
    tou vodou až po okraj. Vodou až po okraj.'

"A když jsou džbány plné, řekne Ježíš služebníkům: ‚Nyní naberte z velikého džbánu a doneste správci hostiny, který se stará o nápoje, aby ochutnal.' A ta voda, kterou správce ochutnal se stala vínem."

píseň:: 6. sloka:

    A voda je teď vínem, jak se to stalo jen?
    To Pán ho proměnil, Pán ho proměnil.

"Správce neví, odkud se to víno vzalo. Jenom služebníci to vědí, vždyť oni přece naplnili džbány vodou a nabrali z nich, aby dali správci ochutnat. Oni vědí, že jim Ježíš řekl: ‚Naplňte džbány vodou!' Ježíš proměnil vodu v dobré víno. Tak učinil Ježíš na počátek svých znamení zázrak. Ukázal, že miluje lidi a chce jim darovat radost."

píseň:: 7. sloka:

    Tak všechny zveme k nám, ať nikdo není sám.
    Tak všichni jsme spolu. Všichni jsme spolu.

Děti si navzájem jeden druhému postaví kalíšky doprostřed ozdobených šátků. Na stůl se přinese i koláč. Jeden druhému nalévá šťávu a podává kousek koláče. Počkáme, až všichni v kruhu mají, a pak spolu slavíme. "I my teď slavíme, protože i my jsme byli spolu s Ježíšem a Marií pozváni na svatbu do Kány. Můžeme Ježíši děkovat: ‚Dobrý Ježíši, ty jsi na svatbě v Káně proměnil vodu ve víno. Tobě patří chvála. Měl jsi starost o hosty, a proto jsi obdaroval všechny dobrým vínem. Tobě patří chvála. I my nastavujeme své ruce jako prázdné džbány a prosíme tě: Potěš smutné, aby zapomněli na své veliké trápení, potěš osamocené, abychom se mohli radovat spolu. Tobě patří chvála."

píseň:: 8. sloka:

    Nám dává Ježíš víru a slabým dává sílu.
    Pán promění i nás. Promění i nás.

Společně slavíme, radujeme se, vyprávíme si, jíme a pijeme (viz příloha č. 7, obr. 32, str. 132).